Já, Anna,

jsem prožila krásné dětství na vesnici, příroda všude kolem. Snila jsem o tom být umělkyně na konci světa uprostřed lesů v roubence, jezdit na koni, mít kupu dětí a zachraňovat planetu. Ale člověk míní, život mění. Navzdory svým snům jsem se uchýlila ke studiu na zdravotní škole. Pak přišel první manžel a dvě úžasné děti Klárka a Matýsek a pak druhý manžel, vílí kluk Pavel, a třetí dcera Josefína. V některých chvílích jsem zapomněla na své kořeny a na své sny, někdy i na několik let, ale díky Pavlovi jsem je postupně znovuobjevila a začala realizovat. Dlouho jsme přemýšleli o naplnění společných snů a pak se to stalo. "Co ta zahrada nad našima?" Po pár měsících máme zahradu, les, torzo domu a neskutečný výhled. První rok jsme se málem sedřeli z kůže, ale dnes už otevíráme zahradu pro veřejnost a chceme ostatním ukázat, jak se vracet ke kořenům a snům a podělit se o poznání a radost, které nám toto místo nabízí.

On, Pavel

je dvoumetrový kluk, co miluje svět kolem sebe. . Umí milovat, stavět domy, sázet stromy, štípat dříví a hlavně mě umí vždycky uklidnit. Je to romantik tělem i duší, a i přesto je šílený praktik

Klárka, 13 let, moje prvorozená, je praktická a teď i ekologická. Chce být právnička, co zachrání svět. Nemá ráda změny a miluje boty.

Máťa, 7 let, je vílí kluk (ano, i mezi muži jsou víly). Ztrácí pořád věci, miluje přírodu, hlavně les a ochraňuje svoje ségry. Rád podniká výpravy do přírody.

Josefínka, 4 roky, ví co chce. Chce čmárat po zdi a chodit spát v jedenáct, ideálně nikdy. Miluje jídlo, obzvlášť z Mekáče.

Více o nás na facebooku https://www.facebook.com/zahradamilcice/

Napsala Anna Vaňková